Pád pevnosti Frontenac, 26. srpna 1758

Pád pevnosti Frontenac, 26. srpna 1758

Pád pevnosti Frontenac, 26. srpna 1758

Fort Frontenac byl klíčovým francouzským stanovištěm u jezera Ontario a střežil francouzské zásobovací linie podél jejich hranice do Fort Duquesne (moderní Pittsbugh). Po katastrofálním útoku na Ticonderoga hledal Abercromby nějaký způsob, jak získat nějaký úspěch z letošní kampaně (francouzská a indická válka). Podplukovník John Bradstreet, rodák z Maine, již nějakou dobu obhajoval útok na Fort Frontenac a nyní dokázal přesvědčit Abercrombyho, aby mu dal 3600 koloniálních vojsk k zahájení útoku. Po cestě dlouhé 430 mil, včetně 84 mil přenesení, Bradstreet a jeho vojáci 26. srpna překvapili 110 silnou posádku pevnosti Frontenac a zaskočeni neměli jinou možnost než se vzdát. Francouzský vrchní velitel Louis de Montcalm viděl pád Fort Frontenacu jako vážný a přerušil zásobovací linie do Fort Duquesne, který připadl Britům do konce roku.

Knihy o sedmileté válce | Předmětový rejstřík: Sedmiletá válka


Obrana kontinentu: Opevnění francouzské a indické války

Potrait Sébastien le Prestre de Vauban posmrtně namaloval Charles-Philippe Larivière v roce 1834. Wikimedia Commons

Francouzská a indická válka (1754-1763) byla vedena mezi Británií, Francií a jejich příslušnými indiánskými spojenci o ovládnutí Severní Ameriky. V 18. století neexistovaly žádné hlavní silniční sítě, které by spojovaly britskou a francouzskou kolonii. Vodní cesty jako jezera a řeky sloužily jako hlavní cesty invaze a zásobování nepřátelských armád. Nejúčinnějším způsobem, jak tyto cesty bránit, bylo vybudovat silné pevnosti ze dřeva nebo kamene. Kdokoli ovládal vodní cesty, nakonec ovládal kontinent, a kvůli tomu byly bitvy francouzské a indické války téměř zcela vybojovány s cílem zajmout a bránit opevnění v těchto oblastech.

V 18. století měly britské i francouzské pevnosti velmi podobný design, který ovlivnila práce francouzského vojenského inženýra Sébastiena Le Prestre de Vaubana. Vauban, veterán 48 obléhacích operací v 17. století, byl odborníkem na jejich vedení a obranu. Jeho konstrukce pevnosti ve tvaru hvězdy se čtyřmi nebo více baštami (vyčnívající body, které umožňovaly obráncům střílet z více úhlů vytvářejících křížovou palbu), používaly obě strany v Severní Americe. Vauban chápal, že je nevyhnutelné, aby pevnost nakonec padla, pokud byla obléhána dostatečně dlouho. Jeho filozofií bylo postavit dostatečně silnou kamennou pevnost s vnějšími stěnami a obrannými pracemi, které by mohly dostatečně dlouho vydržet proti nepřátelskému dělu, aby unavily obléhatele a donutily ho ukončit operaci. Britští a francouzští inženýři během francouzské a indické války neměli luxus stavět tak masivní instalace, protože měli k dispozici geografii, dostupné zdroje a málo času na stavbu. Bylo nutné, aby se přizpůsobili, ve většině případů byli nuceni postavit mnohem slabší dřevěné pevnosti, které nedokázaly odolat nepříteli s vynikající palebnou silou.

Pět hlavních divadel francouzské a indické války bylo Ohio Valley Valley, Hudson River – Lake George – Lake Champlain Corridor, Great Lakes Region, Nova Scotia a Canada. Právě zde konstruovali nepřátelští inženýři nová a opravená již existující opevnění na obranu vodních cest a vytvořili předsunuté základny pro zahájení útoků proti nepříteli. Následující text upozorní na hlavní pevnosti a jejich role, které hrály během války.

Údolí řeky Ohio bylo zápasem, který zapálil světadíl a svět. Kontrola Forks řeky Ohio (dnešní Pittsburgh, Pennsylvania), kde se sbíhaly řeky Allegheny, Monongahela a Ohio, byla nepostradatelná. V 18. století se francouzské podniky rozšířily v širokém oblouku od zálivu svatého Vavřince, přes řeku svatého Vavřince, Velká jezera, zemi Illinois a po řece Mississippi až do Mexického zálivu. Ústí řeky Ohio byla u řeky Mississippi, a proto bylo třeba držet Forky, aby byla komunikace s francouzskými vojáky a osadníky kolem Louisiany otevřená.

1902 fotografie srubu, který byl postaven mimo Fort Pitt. Fort Pitt byla postavena na původním místě Fort Duquesne, který byl zničen Francouzi, když evakuovali pevnost v roce 1758. V roce 1797 byla Fort Pitt vyřazena z provozu a vydražena na kusy. Srub zůstal a přeměněn na rezidenci, dokud nebyl darován dcerám americké revoluce v roce 1894. Kongresová knihovna

V roce 1754 postavily francouzské síly na tomto zásadním soutoku pevnost Fort Duquesne a stala se ústředním bodem britského vojenského úsilí v této oblasti. K prvnímu velkému pokusu o jeho zajetí došlo v červenci 1755, kdy britská síla pod velením generálmajora Edwarda Braddocka svedla bitvu podél řeky Monongahela, několik mil za hradbami pevnosti, s Kanaďany a jejich indiánskými spojenci. Pro Brity to byla katastrofa, stálo je to přes 900 zabitých, zraněných a zajatých mužů.

Po další tři roky pevnost nehrozila vážným hrozbám, dokud do oblasti nevstoupila další britská armáda vedená Johnem Forbesem. Braddockova porážka přinutila Británii přizpůsobit se vojenské situaci v západní Pensylvánii a začít budovat linie opevnění, které budou sloužit jako zásobovací základny a skákací body pro budoucí kampaně. Opevnění jako Fort Frederick (Big Pool, Maryland) a Fort Loudoun (Winchester, Virginie) byla postavena za účelem odstrašení a obrany před francouzskými a indiánskými nájezdy podél hranice, ale mohla být také použita jako přední základny pro vojáky a zásoby. Generál Forbes šel v Pensylvánii ještě dál. Podél své cesty z Carlisle do Forks narychlo stavěl pevnosti, jako Fort Ligonier (Ligonier, Pennsylvania) každých 40 nebo 50 mil, aby zajistil, že jeho zásobovací linie nebude příliš tenká, a aby měl obranné pozice, na které by mohl ustoupit, kdyby byl nuceni ustoupit. Když se jeho armáda v listopadu 1758 přiblížila k Fort Duquesne, vývoj v oblasti Velkých jezer, která sloužila jako brána do údolí řeky Ohio, přinutil Francouze vyhodit pevnost do povětří a ustoupit na sever.

Jezero Ontario bylo pro Francouze nejdůležitější z Velkých jezer, protože do něj ze severovýchodu narazila řeka svatého Vavřince. Na jižním konci řeka Niagara putovala na jih do jezera Erie a odtud vedla přímá pozemní cesta k Forks. Francouzi v Severní Americe již postavili opevnění v 17. století ve dvou bodech, kde se jezero Ontario setkalo s oběma řekami, což jim dávalo navrch po vypuknutí nepřátelských akcí. Fort Frontenac střežil vchod svatého Vavřince a Fort Niagara, břeh řeky Niagara. Oba byly trvalé kamenné stavby.

V roce 1755, ve stejnou dobu, Braddock se pohyboval proti Fort Duquesne, další britská a koloniální síla se pohybovala proti Fort Niagara. Než však mohl být zahájen útok, bylo potřeba opravit staré obchodní stanoviště na jihovýchodním konci jezera, kam vstoupila řeka Oswego. Fort Oswego a Ontario byly kombinací kamenných a dřevěných struktur na obou stranách řeky. Ten rok se žádný útok proti Fort Niagara neprojevil, ale v srpnu 1756 francouzská síla pod markýzem de Montcalm zasáhla Brity, aby je vyhnala z jezera. Poté, co několik dní vydržely, posádky pevností se vzdaly. Pevnosti byly během obléhání příliš vážně poškozeny francouzským dělostřelectvem a byly opuštěny a později zničeny. Montcalm nechal muže v Niagara a Frontenac a přesunul zbytek své síly do Fort Carillon, který byl dokončen dříve toho roku na severním konci Lake George ve státě New York.

Stejně jako v údolí řeky Ohio nebyly provedeny žádné velké britské pokusy zajmout francouzské pevnosti podél jezera Ontario až do roku 1758 a 1759. V srpnu 1758 oblehla pevnost Fort Frontenac zcela provinční síla (britští kolonisté). Ztráta pevnosti přerušila jednu z francouzských komunikačních a zásobovacích linek do jezera Ontario a následně do údolí řeky Ohio. Byla to také rána pro francouzskou prestiž v regionu v očích domorodých Američanů. Příští rok padla také Fort Niagara, což dalo Britům kontrolu nad jezerem. Nová Francie byla den za dnem mačkána ze všech stran.

Hudson River – Lake George – Lake Champlain Corridor

Koridor Hudson – Lake George – Lake Champlain byl jedním z nejkontroverznějších regionů na kontinentu. Pro obě strany to byla přímá invazní cesta do britských kolonií a Kanady. Hudson, který se vlévá do Atlantiku, procházel New Yorkem, cestoval na sever za Albany, kde trasa přepravy a vody vedla k jezeru George, poté do jezera Champlain, řeky Richelieu a poté do Saint Lawrence směrem k Montrealu a Quebecu. V září 1755 byla svedena bitva na jižním okraji jezera George. Francouzi byli zbiti a posláni ustupovat na severní konec jezera, kde byla zahájena stavba ukamenované pevnosti Carillon (Ticonderoga), která byla dokončena následující rok. Deset mil severně na západním břehu jezera Champlain drželi předválečnou a kamennou pevnost Fort St. Frederic také Francouzi. Půda vyhraná Brity během bitvy u jezera George byla použita ke stavbě dřeva Fort William Henry. Všechno to byly baubské pevnosti ve vaubanském stylu.

Detail pevnosti Fort Carillon (později známá jako Fort Ticonderoga) z roku 1758 nakreslil Thomas Jefferys z „Plánu města a pevnosti Carillon v Ticonderoga: s útokem provedeným britskou armádou pod velením Genl. Abercrombie, 8. července 1758“ Wikimedia Commons

V roce 1757 byla Fort William Henry obklíčena 8 000člennou armádou pod velením markýze de Montcalm. Bylo to prototypové obléhání v evropském stylu, kde byly každý den vykopány zákopy, děla a minomety a umístěny blíže k pevnosti. Srubový exteriér pevnosti nevydržel palebnou sílu francouzských děl a po týdnu se vzdal a byl srovnán Montcalmem. Vrátil se se svou armádou do Carillon a Britové se vrátili, aby obsadili stejnou půdu. Příští rok se masivní britská armáda přesunula lodí po jezeře George, aby obsadila Fort Carillon. K žádnému obléhání však nedošlo. Pokud byl v menšině, Montcalm raději bojoval za zdmi svých pevností za zemními pracemi. Vlna za vlnou britských vojáků zaútočila na jeho obranné linie a utrpěla přes 2 000 obětí. Britové neuspěli, ale v roce 1759 se vrátili s armádou vedenou sirem Jeffrym Amherstem. Stejně jako ve Fort Duquesne, Francouzi vyhodili do vzduchu co nejlépe a ustoupili na sever do Kanady. Fort Saint Frederic byl zajat další a následně opraven. Stejné pevnosti by hrály významnou roli v revoluční válce, bránící se proti další britské invazi, nikoli z jihu, ale z Kanady.

Ačkoli Nové Skotsko bylo postoupeno Francií Britům po válce o španělské dědictví (1701-1714), Francouzi stále drželi vliv na velkou část svých obyvatel a ovládali pevnost Louisbourg, opevněné osídlení s mohutnými kamennými zdmi chránícími její hranice, na ostrově Cape Breton. Louisbourg byl významný, protože kontroloval vstup do zálivu svatého Vavřince a samotné řeky, bránil se invazi a nechal otevřenou hlavní zásobovací a posilující cestu.

V roce 1755, když se Britové pohybovali proti Fort Duquesne, Fort Niagara a Lake George a Lake Champlain, pracovala další síla, aby zabrala dvě pevnosti podél Chignecto Isthmus, Beauséjour a Gaspereau, v silně francouzsky ovlivněné oblasti Acadia podél Bay of Fundy. Obě posádky se vzdaly (Gaspereau bez výstřelu v hněvu) a britská kontrola nad regionem byla bezpečná. Byla zahájena masivní etnická čistka a tisíce Acadianů bylo posláno do exilu.

I po pádu Acadie stála pevnost Louisbourg ve francouzských rukou na ostrově Cape Breton. Pokus o jeho zajetí byl přerušen v roce 1757, ale Britové se příští rok na začátku června vrátili v plné síle s téměř 14 000 muži a 40 válečnými loděmi. Po společném námořním obléhání pevnost padla 26. července Brána do Kanady byla otevřená.

Rytina zobrazující generála Wolfa a anglické síly dobývající Quebec během bitvy o Quebec v roce 1759. Kongresová knihovna

Kvůli úspěchům britské armády v předchozích letech při zajetí francouzských pevností, které velely invazním a zásobovacím cestám, byla Nová Francie vtěsnána do oblasti složené z regionů kolem Quebecu, Trois-Rivières a Montrealu. Francouzské armádě, které velel Montcalm, nezbývalo mnoho práce, než sedět uvnitř opevněných měst Quebecu a Montrealu a jejich vnější obrany pro britské selhání nebo pro příjezd přátelských posil. James Wolfe, jehož armáda obléhala Quebec v červnu 1759, doufal, že vyláká Montcalma ze své obrany do bitvy na otevřeném poli, aby mohl využít své profesionální britské štamgasty ve svůj prospěch proti francouzskému generálovi. Montcalm zavázal a 13. září byla rozhodující bitva války svedena na pláních Abrahama v poli západně od městských hradeb. Britové zvítězili za pouhých patnáct minut. Wolfe byl smrtelně zraněn a zemřel jako hrdina na poli. Také Montcalm byl zasažen střelou do břicha a druhý den ráno zemřel. O pět dní později se Quebec vzdal. Francouzi se stáhli dále po proudu do Montrealu, příští rok na jaře zaútočili a nedokázali znovu dobýt Quebec a 8. září 1760 se celkem vzdali, čímž prakticky skončily všechny hlavní vojenské operace v Severní Americe během francouzské a indické války. Bitva o kontinent mezi Británií a Francií byla u konce. Osud pevností podél hranice, jezer a řek kontinentu rozhodl o konfliktu a mnoho stejných opevnění sloužilo Patriotovi a britským silám v další válce - válce za americkou nezávislost.


Kliknutím na název místa níže zobrazíte další informace o jeho roli ve válce:

Bitva u Ticonderogy, označovaná také jako bitva u Fort Carillon, se odehrála mezi 7. červencem a 8. červencem 1758. Fort Carillon byla nejjižnější pevností v Nové Francii a měla velmi strategické postavení. 16 000 britských vojáků (největší britská síla, která se kdy shromáždila v Severní Americe) pod velením generálů Howea a Abercrombieho zaútočila na silně opevněnou francouzskou pevnost. Asi 3200 francouzských vojáků pod velením Louise Josepha de Montcalma postavilo pevnost s vysokými opevněními, podporovanou třemi bateriemi. Generál Montcalm nařídil kácení stromů, aby zablokovaly jedinou volnou cestu k pevnosti. Těsně před hlavním útokem byl britský generál Howe zabit při potyčce. Generál Abercrombie nařídil přímý frontální útok na pevnost, aniž by čekal na sestavení a umístění svých děl. Výsledkem byla pro Brity katastrofa. Francouzi je přinutili k ústupu, zabili nebo zranili přes 2 000 britských vojáků. Francouzské vítězství netrvalo dlouho, ale v roce 1759 Britové úspěšně zaútočili a dobyli pevnost a přejmenovali ji na Fort Ticonderoga.

Bitva o Quebec City, označovaná také jako bitva plání Abrahama, byla jedním z nejdůležitějších britských vítězství ve francouzské a indické válce. Odehrálo se 13. září 1759. Bitva byla vlastně koncem dlouhého obléhání, které začalo 26. června, kdy britské síly přistály poblíž Quebec City. V Quebecu bylo umístěno 13 000 francouzských vojáků pod velením generála Montcalma. 13. září Montcalm a 4000 vojáků opustili Quebec City a najali Brity na pláních. Francouzská armáda byla nucena ustoupit zpět do Quebec City a generál Montcalm byl smrtelně zraněn. Slyšení o Montcalmově porážce, francouzské námořní síly na řece svatého Vavřince také ustoupily. Quebec City se vzdalo 18. září po dlouhém britském útoku. Ztráta Quebecu v podstatě zaručila vítězství Britů ve francouzské a indické válce.

Obléhání pevnosti Frontenac, ke kterému došlo mezi 25. a 27. srpnem 1758, bylo jedním z nejdůležitějších strategických vítězství Britů ve válce. 2200 britských vojáků oblehlo francouzskou pevnost a jejích 110 francouzských vojáků. Početní Francouzi neměli jinou možnost, než se rychle vzdát.

Zde došlo k první velké události ve francouzské a indické válce. V roce 1754 byla oblast obsazena francouzskými osadníky. Angličtí osadníci, pohybující se z Virginie, doufali, že kolonizují oblast, aby využili výhody bohaté hry v regionu. Na řece Ohio postavili malou pevnost známou jako Fort Prince George. Francouzští osadníci však dorazili brzy poté a zničili pevnost. Fort Ruquesne postavili na troskách bývalé anglické pevnosti. Major George Washington byl poslán do Fort Duquesne v roce 1754, aby diskutoval o hranicích a přiměl Francouze, aby pokojně opustili oblast. Francouzi však odmítli odejít. Po několika neúspěšných pokusech vzít pevnost silou, větší britská síla nakonec přinutila Francouze ustoupit v roce 1758. Francouzi nejprve vypálili pevnost k zemi a poté Britové převzali ostatky a přestavěli ji, pojmenovali ji Fort Pitt . Město Pittsburgh je v této oblasti.

Jako poslední padla francouzská pevnost Montreal. 6. září 1760 zaútočilo na Montreal téměř 18 000 britských vojáků. Na obranu města zbývalo jen 2100 francouzských vojáků. Po třech dnech byli nuceni se vzdát a Montreal byl v rukou Britů. Obléhání Montrealu znamenalo konec francouzské nadvlády v Severní Americe. Válka oficiálně skončila 10. února 1763 podpisem Pařížské smlouvy. V důsledku války se Francie vzdala téměř celého svého území v Severní Americe.


Jižní Ontario (východ)

Baie de Kent příspěvek
(1720 - neznámé), Carrying Place
Francouzská obchodní stanice. Loajalští osadníci v 80. letech 17. století později indické jméno „Kent “ poangličtěli na „Quinte“.

Viz také Carrying Place of the Bay of Quinte (National Historic Site) historic marker and Canadian Register of Historic Places

Fort Kent
(1812 - 1815), Carrying Place
V roce 1990 zde byla postavena rekonstrukce srubu, ale v roce 2000 byl kvůli sporu o majetek přemístěn do areálu Mariners Park Museum v South Bay.

Blockhouse na ostrově Amherst
(1839 - neznámé), Amherst Island
Kdysi zde byl umístěn srub, postavený v reakci na povstání vlastenců 1837–38.

Fort Frontenac (národní historické místo)
(1673 - současnost) FORT WIKI
Francouzská srubová pevnost původně nazývaná Fort Cataraqui. V roce 1675 byl přejmenován a přestavěn na kámen. Francouzi měli v letech 1755 - 1758 tři vnější zemní baterie. Byli opuštěni Britům. Britové zajali a zničili pevnost v srpnu 1758, pomocí jedné z francouzských svrchních staveb jako třípalivové seige baterie a také budování další dvoudílné seige baterie. Britové pevnost v roce 1783. zvětšili a přestavěli. V roce 1789 byla přejmenována na Tete de Pont Barracks. Současný sloup byl postaven v letech 1819 - 1824. Důstojnické čtvrti (1827), poddůstojnická kasárna (1827), jídelna / kasárna (1847) a komisariátský sklad (1820) se stále dochovaly, stejně jako několik moderních budov postavených tak, aby replikovaly dobovou architekturu. Ruiny základů původní francouzské pevnosti byly částečně vyhloubeny na Ontario Street a Place d'Armes a také v centrální zahradě nové budovy. Nový příspěvek byl v roce 1939 znovu přejmenován zpět na původní francouzský název. Nyní je od roku 1947 domovem Kanadské velitelské a štábní akademie. Viz také Historická značka

Fort Henry (národní historické místo)
(1812 - 1891) FORT WIKI
Druhá pevnost byla postavena na místě první (dřevěné srubu) v letech 1832-37. V roce 1846 byly na obou stranách lemovaných příkopů postaveny dvě malé věže Martello. Britové odešli v roce 1870 a pevnost byla do roku 1891 obsazena kanadskou milicí jako Kanadská škola dělostřelby. Později byl opuštěn a v roce 1938 se po restaurování stal muzeem. Během první světové války byl používán jako tábor pro politické vězně a během druhé světové války byl používán jako zajatecký tábor pro Němce. Jedná se o největší zděnou pevnost v Kanadě západně od Qu bec City. Obnoven do své podoby z roku 1860. Vstupné. Viz také Historická značka č. 1 || Historická značka #2

Kingston Blockhouses
(1812 - 1815)
Šest srubů bylo postaveno podél palisádové linie na západní straně původní osady. Stále existovaly asi do roku 1900. Blockhouse #1 byl umístěn na Gore and Ontario Streets #2 at Wellington and West Streets #3 (with battery) at West and Sydenham Streets #4 (with battery) at Princess and Clergy Streets #5 (with baterie) poblíž ulic Sydenham a North a malý srub byl umístěn v ulicích West a Ontario. Dvě zbraňové baterie byly také umístěny podél palisády v ulicích Sydenham a William a v ulicích Sydenham a Ordnance. Kasárna byla umístěna za baterií v ulicích Sydenham a William a také v dělostřeleckém parku, který se nachází v ulicích Barrack a Bagot. Poslední britské jednotky opustily kasárna Artillery Park v roce 1871. Na Snake Island, asi sedm mil jihozápadně, byl Snake Island Blockhouse (1813 - 1815) a jednoranná baterie. Věž Martello byla později plánována pro toto místo, ale nebyla nikdy postavena. Viz také historická značka Kingston Militia Garrison 1837-38

Tržní baterie
(1820 - 1840?)
Velká zbraňová baterie, která bránila přístav před Američany. Byl zbořen v roce 1885. Nacházel se v ulicích Princess a Ontario, poblíž radnice. To bylo nahrazeno Shoal Martello Tower.

Missisagua Point baterie
(1812 - neznámé)
Velká zbraňová baterie, která bránila přístav proti Američanům, se nacházela na konci Gore Street.

Murney Martello Tower (národní historické místo)
(1846 - 1890) FORT WIKI
Nachází se na King Street, podél nábřeží v parku MacDonald. Používán především jako kasárna po roce 1849, nebyl plně vyzbrojen až do roku 1862. Jako muzeum provozuje od roku 1925 Kingston Historical Society. Vstupné. Viz také položka Kanadský registr historických míst #2 || Historická značka

V roce 1812 zde byl umístěn Murney's Point Blockhouse, dřevěný srub se zemní baterií.

Fort Frederick
(Národní historické místo Point Frederick Buildings)
(Royal Military College of Canada)
(1813 - 1870/současnost) FORT WIKI
Nachází se v areálu Kanadské královské vojenské akademie, založené v roce 1876. Královské vojenské vojenské muzeum se nachází ve věži Martello (1846). Předchozí pevnost (dřevěný srub s kamennou baterií) byla zbořena v roce 1846, část základu kamenné baterie je stále viditelná. Královská námořní loděnice Kingston zde byla na Navy Bay v letech 1792 - 1852. Provinční námořní námořní sklad zde byl poprvé založen v roce 1789. Na ochranu byl postaven Point Frederick Blockhouse v roce 1791. Rezidence velitele RMC byla bývalá Royal Navy Hospital, postavená v roce 1814. Mezi další historické budovy/stavby v Point Frederick patří luneta/strážnice (1846), časopis (1846) a „Kamenná fregata“ (1820), Královské námořnictvo. skladiště a kasárna.

Kingston Martello Towers (národní historické místo)?
(1846 - 1870? Nebo 1890?)
Zděné věže postavené v letech 1846 až 1848. Ve věžích Kingston the Murney a Fort Frederick byly postaveny čtyři věže Martello (uvedeno samostatně výše), Plus Victoria Tower (aka Shoal Tower) ve Flora MacDonald Marina (aka Konfederační pánev) (FORT WIKI) a Pevnůstka Cathcart (aka Věž Cedar Island) poblíž Fort Henry. (FORT WIKI) Tyto dvě věže nejsou přístupné široké veřejnosti. Čtyři věže Kingston představují vrchol designu věží Martello v Severní Americe, než je příchod dělostřeleckého dělostřelectva zastaral.

POZNÁMKY: Původně plánovaná obrana Kingstonu byla v roce 1829 šest pevností a pět věží Martello. Z důvodu rozpočtových omezení byla postavena pouze pevnost Fort Henry a dvě původní věže (ostrov Murney a Cedar). K původnímu plánu byly později přidány další dvě věže (Shoal a Fort Frederick).

V této oblasti je také zajímavé Kanadské vojenské vojenské vojenské a elektronické muzeum, které se nachází východně od města v CFB Kingston, na adrese 95 Craftsman Blvd. (Provinční hlavní silnice 2).

Příspěvek uživatele
(1677 - neznámé), poblíž Codes Corner?
Francouzská obchodní stanice se nachází na řece Cataraqui.

Kingston Mills Blockhouse
(1832 - 1870?), Codes Corner
Jeden ze čtyř srubů postavených na ochranu Rideauova kanálu, vojenské vodní cesty určené jako alternativa k řece svatého Vavřince v případě amerického útoku. Srub byl obnoven v roce 1967. Viz také Kanadský registr historických míst

Newboro Blockhouse
(1832 - 1870?), Newboro
Jeden ze čtyř srubových domů, které byly postaveny na Rideauově kanálu. Byl přestavěn v roce 1888 a rozsáhle upravil strukturu. Byl zrekonstruován a obnoven do původního vzhledu. Viz také Kanadský registr historických míst

Srub Upper Narrows
(1832 - 1870?), Poblíž Newboro
Jeden ze čtyř srubů postavených na ochranu Rideauova kanálu. Byl restaurován v roce 1968. Viz také Kanadský registr historických míst

Merrickville Blockhouse (národní historické místo)
(1832 - 1870?), Merrickville
Největší ze čtyř srubových domů, které se nacházely na Rideauově kanálu. Obsazen milicemi v letech 1837 - 1838. V roce 1965 byl obnoven jako muzeum Merrickville a okresní historickou společností. Viz také položka Kanadský registr historických míst #2 || Historická značka #1 || Historická značka #2

Burritts 'Rapids Blockhouse
(1832), Burritts Rapids
Byl zde zahájen srub, ale stavba byla zastavena. Kamenný první příběh byl v roce 1836 uzavřen dřevěnou střechou. V roce 1915 byla na základně postavena dvoupatrová rámová konstrukce. Původní stavba byla zbořena v roce 1969 a nahrazena současnou uzamykatelnou stanicí.

Bytown Commissariat House
(1827 - 1927), Ottawa
Byl postaven a používán Royal Engineers jako skladiště a depo při stavbě Rideauova kanálu. Po roce 1856 byla budova využívána k vojenskému skladování. Nyní zde sídlí Bytown Museum (od roku 1952). Na konci Rideauova kanálu v Bytownu (Ottawa) byla plánována velká pevnost, která však nebyla nikdy postavena. Kancelář královských inženýrů se nacházela naproti kanálu od domu komisariátu. Bylo to podobné ve stavebnictví a bylo rozebráno v roce 1928. Nadace je stále viditelná poblíž zámků. Kasárna a nemocnice pro pracovníky kanálu a vojáky byly umístěny na Barracks Hill až do roku 1859, nyní umístění komplexu kanadského parlamentu. Bytown byl přejmenován na Ottawu v roce 1855. Viz také Kanadský registr historických míst
Viz také Rideau Canal Ottawa Lockstations od Ken Watson

POZNÁMKY: Na kanálu bylo v letech 1838 - 1842. postaveno dalších 12 "obhajitelných" kamenných plavebních stanic. Většina z nich stále existuje. V roce 1856 bylo vlastnictví kanálu převedeno z britského arzenálu na provincii Horní Kanada.

Gananoque Blockhouse
(1813 - 1859), Gananoque
Srubový dům s osmibokým parapetem z kulatiny s pěti děly. Později byl opuštěn a prodán soukromému majiteli půdy. Historická značka

Block Island Blockhouse
(1814 - 1815), poblíž Mallorytown Landing
Srubový dům se dvěma děly, s kruhovou baterií s jedním dělem. Na Mallorytown Landing se nachází značka. Tento ostrov byl zastávkou mezi Brockville a Gananoque.

Brockville Blockhouse
(1839 - 1850), Brockville
V důsledku povstání vlastenců v letech 1837-38 byl na Blockhouse Island (aka Refuge Island nebo Grantův ostrov) umístěn dřevěný srub. To bylo zničeno v roce 1860 poté, co byl ostrov spojen s pevninou pro železniční projekt.

Loděnice Pointe au Baril
(1758 - 1759), poblíž Maitlandu
Francouzská opevněná loděnice založená po pádu a dobytí pevnosti Frontenac v srpnu 1758 Britům. Malý dvůr byl chráněn zemními pracemi a palisádou. V roce 1759 zde byly spuštěny dvě malé lodě, ale místo bylo opuštěno spolu s Fort La Prententation (New York) v srpnu 1759, posádka a zásoby byly přesunuty do Fort Lvis na Chimney Island (viz také NEW YORK, strana 9 ). Nachází se asi 5,5 mil proti proudu (jihozápadně) od Ogdensburg, NY.

La Galette Trading Post
(1682? - neznámé), Prescott
Malé francouzské obchodní místo. Několikrát opuštěný a znovu zaměstnaný. Tento název byl často používán ve Fort La Prentation přes řeku svatého Vavřince v Ogdensburgu v New Yorku.

Fort Wellington (národní historické místo)
(1813 - 1869/1923), Prescott FORT WIKI
Pevnost byla původně pevností pro zemní práce s pobřežní baterií u řeky v letech 1813 - 1815. Druhá pevnost (1837) byla postavena na troskách první pevnosti. Existují tři původní stavby obklopené zemními pracemi, palisádami a suchým příkopem. K dispozici je kamenný srub a zrekonstruované důstojnické pokoje a latrína. Po roce 1869 byla pevnost využívána jako provinční vojenské depo a cvičný tábor pro domobranu. Vstupné. V srpnu 2011 sem byl z národního parku St. Lawrence v Mallorytown Landing, kde byl vystaven od roku 1967, přenesen zachovaný 1817 britský dělový člun (pravděpodobně HMS Radcliff) a bylo postaveno nové návštěvnické centrum, které plavidlo otevřelo v květnu. 2012. Viz také Historie pevnosti Wellington od Roberta B. Stewarta || Fort Wellington ve válce 1812 od Roberta Hendersona
Historická značka #1 || Historická značka #2

Nedaleko na 356 East Street je Prescott Barracks (1810 - 1818), původně opevněné obydlí plk. Edwarda Jessupa. Po roce 1814 byl také používán jako posádková nemocnice ve Fort Wellingtonu. Jedná se o nejstarší dochovanou původní vojenskou strukturu v Ontariu. To bylo provozováno jako restaurace s historickou tématikou a muzeum od roku 1990 do roku 2001 (současný stav?).
Historická značka

Nedaleko na Windmill Point je bitva o Windmill NHS (listopad 1838). Kamenný větrný mlýn pak sloužil jako vojenská vyhlídka až do roku 1840 (Windmill Point Lookout) a později byl v roce 1874 přestavěn na maják, v provozu do roku 1975. Vstupné.

Point Iroquois Blockhouses
(1812 - 1815), poblíž Irokézů
Byly zde zahájeny dvě pevnůstky se sruby a oddělenou říční baterií, které však nebyly nikdy dokončeny, než skončila válka v roce 1812. V roce 1812 nebyla dokončena ani pojmenována první britská pevnost. Druhá pevnost byla postavena na břehu řeky v roce 1814, ale americká vojska nezaútočila, proto se pevnosti přezdívalo „Fort Needless“.

Město Iroquois bylo největší obytnou a podnikatelskou komunitou podél řeky svatého Vavřince, která měla být zcela přemístěna při stavbě hluboké vodní cesty svatého Vavřince na počátku padesátých let minulého století. Jeho původní poloha byla přes kanál Galop z Iroquois Point, ostrohu proslaveného legendami a historií jako kemp Iroquois. The point's proximity to the Canadian-U.S. mid-river boundary line caused it to be selected as the Canadian terminus of the international dam built to control water levels for the waterway. A new canal, cut through the headland to avoid the dam, turned Iroquois Point into a small island. The relocated town of Iroquois is north of the original site. United Empire Loyalists settled the place in 1776. The post office, established in 1789, was called Matilda after the township. In 1856 the post office name was changed to Iroquois .

Nearby, east of Morrisburg , is the Battle of Chrysler's Farm NHS historic marker (November 1813).

Cornwall Blockhouse
(1815), Cornwall
A blockhouse/barracks with a four-gun shore battery which was never finished. Located near French Point.
See also Cornwall and the War of 1812 from City of Cornwall

Raisin River Blockhouse
(1813 - 1815), Lancaster
A blockhouse and two-gun battery protected the road and bridge crossing the river. It was accidently burned down after the war.

Lac d'Orignal Post
(1842 - unknown), L'Orignal
A Hudson's Bay Co. post on the Ottawa River (Rivi re des Outaouais).

Post des Outaouais
(1613 - unknown), Ottawa
An early French trade post on the Ottawa River (Rivi re des Outaouais).

Bonne Chere River Post
(1825 - unknown), near Castleford
A Hudson's Bay Co. post located at the mouth of the Bonnechere River.

Matawashka Post
(1827 - unknown), near Matawatchan ?
A Hudson's Bay Co. post on the Madawaska River.

Tomississippi Post
(1827 - unknown), near Cloyne ?
A Hudson's Bay Co. post located at the headwaters of the Mississippi River, also near the headwaters of the Skootamatta River.

Fort Stewart
(unknown dates), Fort Stewart
No data. Located in northern Hastings County.

Camp Petawawa
(Canadian Forces Base Petawawa)
(1905 - present), near Petawawa
Founded in 1905, the base was created by the Department of Militia and Defence upon the purchase of 22,430 acres (90.8 km2) of mostly agricultural property from local residents. The Royal Canadian Horse and Garrison Artillery from Kingston were the first to train here during the summer of 1905. In 1906 the Royal Canadian Engineers constructed huts, stables and installed water and gas systems. By 1907 combined training and tactical exercises were conducted by various other units such as the Royal Canadian Dragoons, the Royal Canadian Regiment, and units from the Medical and Ordnance Corps. The first military aircraft flight in Canada took place at Petawawa on July 31, 1909 when J.A.D. McCurdy and F.W. Baldwin flew the "Silver Dart" in the presence of military observers. From December 1914 to May 1916 the camp was used as an internment camp for 750 German and Austrian POWs. At the same time the Canada Car and Foundry Company had developed three inch shells and were being tested at the camp by Russian artillery. From May 1916 to 1918, over 10,700 Canadian troops were trained here before being sent overseas.
During World War II, three training centres (two artillery and one engineering) were established. In September 1942 about 12,500 troops were stationed on the base. The peak load was reached during 1943 when approximately 20,000 troops were undergoing training at one time. Petawawa was also the site of Internment Camp No. 33 located at Centre Lake it held 645 civilian internees. There were 28 different nationalities, the majority being Germans.
In 1947 the training of militia and regular units of the Canadian Army resumed. Upon being given the status of a permanent camp, it was officially designated "Camp Petawawa" in May 1951. The unification of the Canadian Forces resulted in Camp Petawawa being renamed Canadian Forces Base (CFB) Petawawa in 1968.

Joachim Post
(1851 - unknown), near Rolphton
A Hudson's Bay Co. post located on the Ottawa River at the Des Joachims Rapids.

ALSO OF INTEREST: Located just west of Ottawa at Carp is the Diefenbunker - Central Emergency Government Headquarters (NHS), built in 1959-61 to protect high-level government and military leaders during the Cold War. Decomissioned in 1994, now open to the public as the Canadian Cold War Museum. See also Canadian Register of Historic Places

NEED MORE INFO:
Towns / Villages: Fort Stewart in northern Hastings County.


Bitva

The night after landing, Bradstreet's men established gun batteries and began to dig trenches toward the old fort. They also attempted, without success to board two of the French ships anchored before the fort. On the morning of August 26, the British guns opened fire. The French garrison returned fire with cannons and muskets, but made little impression on the British. The two sides continued to exchange fire on the 27th, with the British establishing gun batteries northwest of the fort, about 200 yards (180 m) from the fort. On the morning of the 28th, two French ships attempted to escape the harbor, but ran aground after persistent British fire against them. Following a brief council of war, Noyan raised the white flag. [1]


Obsah

Following the beginning of open conflict between French and British colonists in 1754 with the Battle of Jumonville Glen, the governments of Britain and France both sent regular army troops to North America to further contest the disputed territories of the Ohio Country and other border areas, including the frontier between the French province of Canada and the British province of New York, an area in present-day Upstate New York that was then largely controlled by the Iroquois nations. Part of the British plans for 1755 included an expedition to take Fort Niagara at the western end of Lake Ontario. [1] Under the direction of William Shirley, the governor of the Province of Massachusetts Bay, the original Fort Oswego was reinforced, and two additional forts, Fort George and Fort Ontario, were built in 1755. The planned expedition to Fort Niagara never took place due to logistical difficulties, and the fortifications around Oswego were manned during the winter of 1755–56. [2]

The French in 1755 had the only large naval vessels on Lake Ontario, and moved freely about the lake, between Fort Niagara in the west and Fort Frontenac at the head of the Saint Lawrence River. In March 1756 they launched a winter attack on Fort Bull on Wood Creek. Fort Bull was a key depot on the supply line for the Oswego forts, which was the waterway leading up the Mohawk River and crossing over to the Oswego River watershed. In the successful attack, they destroyed many provisions intended for the Oswego garrison, and effectively ruined Shirley's plan to attempt the expedition against Fort Niagara in 1756. [3] Following orders of the Governor of New France, Pierre François de Rigaud, Marquis de Vaudreuil-Cavagnal, in May 1756 French and Indian raiding parties under the command of Louis Coulon de Villiers began harassing the Oswego garrison from a camp on Henderson Bay (south of present-day Sackett's Harbor, New York). [4]

General Louis-Joseph de Montcalm arrived in Montreal in May 1756 to lead the French army troops. He and Governor Vaudreuil took an immediate dislike to one another, and disagreed over issues of command. Concerned over the massing of British troops at the southern end of Lake George, Montcalm first went to Fort Carillon on Lake Champlain to see to its defenses. [5] Vaudreuil meanwhile began massing troops at Fort Frontenac for a potential assault on Oswego. Following favorable reports from the raiding parties, Montcalm and Vaudreuil decided to make the attempt. [6]

Governor Shirley received word in March 1756 that he was to be replaced by John Campbell, 4th Earl of Loudoun. [7] Loudoun's second in command, General James Abercrombie, only arrived in Albany in late June, and Shirley spent the intervening time shoring up the supply line to Oswego in anticipation of leading an expedition against the French forts on Lake Ontario. [8] In June William Johnson traveled to the Iroquois headquarters at Onondaga, and successfully negotiated support for the British side with the Iroquois, Shawnee, and Delaware, forces that Shirley also hoped to use for his expedition. Shirley also hired 2,000 armed "battoemen", men experienced in sailing and shipbuilding. [9] Under the command of John Bradstreet, these men successfully resupplied the forts at Oswego in July, although they were attacked by a French raiding party on their way back, suffering 60 to 70 casualties. [10]

When Loudoun arrived in Albany in late July, he immediately cancelled Shirley's plans for an Oswego-based expedition. [11]

Defenses at Oswego Edit

The complex of defenses at Oswego consisted of three separate forts. On the east side of the Oswego River lay Fort Ontario, a log fortification which was constructed in 1755, was sited on a rise overlooking the mouth of the river. It was garrisoned by 370 men from Pepperrell's Regiment, and was in fairly good repair. Fort Oswego was on the west side of the river, and had a central structure of stone and clay surrounded by earthworks to the south and west, but fully exposed to Fort Ontario, across the river. A recently constructed Fort George (called "Fort Rascal" by one of Shirley's Regiment, which occupied Fort Oswego) consisted of an incomplete wooden palisade fort that lacked even loopholes through which defenders could fire, and was occupied by 150 New Jersey militiamen. The latter two forts did not have very much shelter for the occupying garrison, and there were only a few cannon for the entire complex of defenses. [12]

Significant elements of the two Massachusetts regiments, which were under the overall command of Colonel James Mercer of Pepperrell's Regiment, had overwintered there, and suffered significantly due to the shortage of supplies, especially food. Many men died during the winter from diseases such as scurvy, and there had been serious discussion of abandoning the position for want of supplies. While the garrison nominally approached 2,000 men in size, less than 1,200 men were fit for duty. [13]

French approach Edit

Montcalm left Carillon on July 16 under the command of the Chevalier de Levis, reaching Montreal three days later. Two days later he left for Fort Frontenac, where French troops were gathering along with a large company of Indians. French forces included the battalions of La Sarre, Guyenne, and Béarn, troupes de la marine, and colonial militia, while Indians, numbering about 250, came from all over the territories of New France. The total size of the force was reckoned to be 3,000 men. The governor's brother, François-Pierre de Rigaud, led an advance force of 700 to meet with Villiers' force at Sackett Harbor before the main force set out on August 4. Crossing at night to what is now called Wolfe Island, the vanguard of the main body spent the day there before crossing at night to Sackett's Harbor. By August 8 the entire force was assembled there, and set out the next day for Oswego. [14]

On August 9, troops under Rigaud and Villiers marched overland toward Oswego, while Montcalm and the remaining force moved close to the shore in bateaux, landing about 2 miles (3.2 km) east of Fort Ontario early on August 10. Their stealth in movement was successful, and the British did not discover them until a small patrol boat spotted them the next morning. Larger boats sent by the British were driven away by the French field artillery. [15]

Montcalm's engineer went to survey the British defenses, accompanied by other officers and a party of Indians. One of the Indians, eager for a scalp, mistook the engineer for a British soldier at one point and shot him dead. Montcalm asked Pierre Pouchot to continue with the work of determining how to besiege the British positions. [16]

On the night of August 11–12 the French opened siege trenches and began working toward Fort Ontario. The fort's defenders exchanged cannon and gunfire with the French colonists and Indians until late in the day on August 13, at which point, under orders from Mercer, they abandoned the fort even before the siege trenches had reached their goal. [13] [17]

Immediately capitalizing on this, Montcalm occupied the fort and began the construction of batteries on the western edge of the height, where they could reach Fort Oswego's exposed east side. Moving with all speed, the French had nine working cannon established by the morning of August 14. When these opened fire on the exposed stonework of Fort Oswego, the walls crumbled under the onslaught. The garrison, whose cannon were all pointed away from the river (not expecting enemy fire to come from that direction), eventually turned their guns around, and the French fire was returned to some effect. [18] However, Montcalm had ordered Rigaud to lead some men across the river upstream from the fortifications, and these men, who made an unopposed crossing under somewhat difficult conditions, appeared on the edge of the clearing outside Fort Oswego about the same time that Colonel Mercer was struck and killed by a French shell. After a short council Lieutenant Colonel John Littlehales, who took over command from Mercer, raised the white flag. [19] [17]

The British surrendered about 1,700 people, including laborers, shipbuilders, women and children. [19] Montcalm refused to grant the defeated army the honours of war, as he felt that Littlehales had failed to earn them by putting up more of a fight. [20] When the fort was opened to the Canadian militia and Indians, they rushed in and began plundering the fort, opening the barrels of rum and getting drunk on the contents.

Amid the confusion some of the British tried to escape, and were tomahawked and killed by drunken French or Indians. Colonel Littlehales was seized by a group of Abenakis and badly beaten because "he was a coward and had behaved ill." [21] General Montcalm, shocked by the behavior, was eventually able to prevent further killings, although he claimed it would "cost the King eight or ten thousand livres in presents." [22] He then ordered the destruction of all the supplies the French did not take, as well as the boats under construction, after which the entire company, including the prisoners, traveled to Montreal. [23]

On August 12, Loudoun finally dispatched reinforcements from the 44th Regiment of Foot and Bradstreet's battoemen toward Oswego. When these troops reached the Oneida Carry they learned that Oswego had fallen after destroying the fortifications there, they retreated to German Flatts, where Loudoun ordered them to stay to prevent further French advances. [24] Loudoun spent significant effort over the following months to pin the blame for the loss on William Shirley. [25] He was cleared of all formal charges in an inquiry, but numerous irregularities were highlighted. Shirley's political connections in London enabled him to acquire other desirable posts later in his career. [25]

Oswego was effectively abandoned until 1758, when the British reoccupied the area, and Bradstreet led an expedition that captured and destroyed Fort Frontenac. It was used again in 1759 as a departure point for a successful expedition against Fort Niagara, and in 1760 by Jeffery Amherst's army as it moved toward Montreal.


Fall of Fort Frontenac, 26 August 1758 - History

Index stránek ABH

French and Indian War


Fort Niagara. Courtesy Library of Congress.

Associate Pages

Visitor Statistics Natonal Park French and Indian War Sites

Fort Necessity National Historic Site
312,104 visitors
#152 Most Visited

Fort Stanwix National Historic Site
97,412 visitors
#246 Most Visited

Delaware Water Gap National Recreation Area
3,374,865 visitors
#29 Most Visited

Other State/Local French and Indian War Sites to Visit

Source: NPS 2019 Rankings Among 378 National Park Service Units.

Park Size

Fort Necessity National Historic Site
894 acres (Federal), 903 acres (Total)

Fort Stanwix National Historic Site
16 acres (Federal/Total)

Delaware Water Gap National Recreation Area
56,296 acres (Federal), 56,741 acres (Total)

Park Entrance Fees

Fort Necessity National Historic Site
Volný, uvolnit

Fort Stanwix National Historic Site
Volný, uvolnit

Delaware Water Gap National Recreation Area
Free Most Areas
April to October, $10 per vehicle (up to 7 people), $2 per individual pedestrian at Developed Areas of Milford Beach, Dingman's Access, Bushkill Access, Smithfield Beach, Watergate Recreation Site, and Turtle Beach.

Fees subject to change without notice

Above: Sketch of lighthouse in 1758 British siege of Louisbourg, Canada. Source: Library of Congress. Right: Stockade/Fort at Fort Necessity.

French and Indian War

It's almost as if it didn't happen, this war that preceeded the American Revolution, yet curiously included the American general who would win it against the side he played for in the French and Indian Wars. Yes, George Washington once played for the British and wanted to rise in their army, even though his first blush at battle in 1754 would, in a way, preclude that and he would remain an aide as part of the Virginia militia. But we're getting too far in front of the story here. The story was about empire and whether the French or the British would control territory in the new world, and beyond when you include the campaign of the Seven Years Wars, of which this was part in an international sense. You see, at the time, the British controlled the eastern seaboard and the French, Canada and the Mississippi. They both thought they owned the midwest and territory in between. Of course, the Indians had a lot to say about that, too, in territories that were sparsely populated, which was most of it. And they made treaties, although with so many tribes, just how far did they go and what did they mean.

Sponsor this page for $100 per year. Váš banner nebo textová reklama může vyplnit místo výše.
Klikněte zde sponzorovi stránku a jak si rezervovat reklamu.


French and Indian War Then

The French and Indian Wars began in 1754 and lasted until 1763, so we're only talking a little more than a decade prior to the American Revolution. In the early 1750's, the Ohio Company, which wanted to control the land (200,000 acres) they were granted in the Upper Ohio River Valley of the Appalachian Mountains, also desired to settle the area and started to build an 80 mile road from Cumberland, Maryland west to the Monongahela River. Problem is, the French were there. They wanted to control the land from Canada to Louisiana and had been pushing south from Fort Niagara and claiming land in the Ohio River valley.

Historic Dates of the French and Indian War

May 28, 1754 - Battle of Jumonville (Pennsylvania). Surprise attack by Washington against French forces starts the war.

June 17, 1755 - British take Acadia (Nova Scotia).

July 9, 1755 - Battle of the Monongahela (Pennsylvania). French victory.

September 9, 1755 - Battle of Lake George (New York). British victory. Lake was known as Lac Saint Sacrament prior to the victory British General Sir William Johnson renamed it.

May 8-9, 1756 - British and French declare war on each other. What took them so long?

August 14, 1756 - French capture Fort Oswego (New York) on the Great Lakes.

August 3-9, 1757 - French capture Fort William Henry (New York) after a six day siege. This is the battle described in James Fenimore Cooper's book, the Last of the Mohicans.

July 8, 1758 - French take Fort Ticonderoga, originally known as Fort Carillon. The fort had been built in 1755. (New York).

July 26, 1758 - British win the Battle of Louisbourg (Canada).

August 27, 1758 - French surrender Fort Frontenac (Canada).
October 26, 1758 - The British recapture Fort Duquesne (Pennsylvania).

July 26, 1759 - British take Fort Ticonderoga when the French abandon it after losses nearby. They blow up the power magazine prior to leaving (New York).

July 6-+26, 1759 - British capture Fort Niagara (New York) and the French leave Crown Point (New York). This gives the British control of the western frontier.

September 13, 1759 - British take Quebec (Canada). French General Montcalm and British General Wolfe perish in the battle.

September 8, 1760 - British capture Montreal and letters of surrender of Canada are signed.

February 10, 1763 - Pařížská smlouva signed with French giving all possessions east of the Mississippi, sans New Orleans to the British, and west of the Mississippi to Spain. French regain Caribbean possessions.

May 9, 1763 - Pontiac, the chief of the Ottawas, with a coalition of Pottowatomie and Huron tribe members, siege Detroit. Additional Indian forces spread the campaign east, capturing eight forts.

August 5-6, 1763 - Pontiac's Rebellion reaches into Pennsylvania at the Battle of Bushy Run, which ends in a British victory.

October 31, 1763 - Pontiac gives up battle for Detroit, effectively ending Indian power in the Ohio Valley.

Summary of Key Battles and Sites

Battle of Fort Necessity - Barely a month after the opening battle at Jumonville, George Washington had built his fort in a meadow out of necessity, and thus, it's name. It wasn't much of a fort, actually a small stockade with a storehouse for materials. Washington had 293 men there, and got 100 British troops as reinforcements. The French, mad about the defeat at Jumonville, sent 600 men and 100 Indians toward the fort. On July 3, 1754, they clashed. Fighting continued for much of the day, through a hard rain, and a truce was negotiated, which included Washington's withdraw back to Virginia. Casualties for Washington's men and the British troops were greater than those of the French. Fort Necessity was burned. This would prompt the British campaign, including Braddock's attempt to capture Fort Duquesne in 1855.

Fort Stanwix - Perhaps better known for its role in the American Revolution, Fort Stanwix was built in 1758 in response to the instability of British defenses in the French and Indian War as the French siezed other forts in the preceeding two years in the Mohawk Valley, Oneida Carrying Place, and German Flatts. After Fort Stanwix was built, it stopped the invasions of the French and became a staging ground for British campaigns.

Delaware Water Gap - During the time of the French and Indian War, there were 3,000 settlers in the area of the upper Delaware River Valley. The Delaware Indians did not like this and attacked settlements in Lehighton and Stroudsburg in 1755. In response to this, the colonial governments of Pennsylvania and New Jersey built several forts and blockhouses to defend them. Two were built in Pennsylvania and up to 6 blockhouses were built in New Jersey. Fort Johns, in New Jersey, and within the National Recreation Area, is being investigated for its archaeological value with wayside exhibits upcoming in the park.

Fort Niagara - The history of the fort, due to its location at the mouth of the Niagara River and site along the Great Lakes, is varied, with importance in the French and Indian War, including the 19 day siege in 1759 from July 6 to 25 which led to British control, the American Revolution when it was held by the British throughout the war then ceded to the USA in 1796, and the War of 1812, when the British recaptured it.

Image above: Engraving of the defeat of General Braddock in Virginia, 1755, in the French and Indian War, 1855, John Andrew. Courtesy Library of Congress. Below: Fort Stanwix. Courtesy National Park Service.


French and Indian War Now

Fort Necessity - The small recreated fort sits in a meadow where the men of Washington fought against the French and Indian forces in the woods. There's a very nice visitor center with film, book store, and exhibits. Fort Necessity is south of Pittsburgh in the Laurel Mountains. This park also includes the battlefield of the first clash at Jumonville (north of the main part of park) and the site of Braddock's grave. General Braddock was killed at the Battle of the Monongahela (8 miles south of their intended expedition, Fort Duquesne) one year later on July 9, 1755.

Fort Stanwix - The National Monument at Fort Stanwix tells two stories that of the reason it was built (to shore up defenses of the British in the area during the French and Indian War), as well as its role in the American Revolution, including the siege of 1777. There is a visitor center and guided tours of the fort, plus three walking trails. Ask at the visitor center about the guided tours.

Fort Niagara - Nearly 800,000 visitors per year enjoy the heritage and history of the fort with guided tours, orientation, a very good 16 minute film, artillery demonstrations, and more.


Battle of Ticonderoga 1758

Place of the Battle of Ticonderoga: At the southern tip of Lake Champlain in the United States, on the borders of northern New York State and Vermont.

42nd Black Watch on Glasgow Green: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Combatants at the Battle of Ticonderoga: British and American colonial troops against French regular and colonial troops.

General James Abercrombie: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Commanders at the Battle of Ticonderoga: General James Abercromby and Brigadier Lord Howe commanded the British and Americans. The Marquis de Montcalm commanded the French.

Size of the armies at the Battle of Ticonderoga: 15,000 British and American Provincials. Around 3,600 French regular troops with a few Canadian provincials.

Uniforms, arms and equipment at the Battle of Ticonderoga: The French made use of guns emplaced on the walls of the fort, but essentially this was a battle of musket and bayonet. The English regiments were uniformed in red coats distinguished by regimental lace and facing colour, black tricorne hats or mitre caps for the grenadiers.

The American provincial regiments wore blue. However, extensive modification of uniform was made to suit forest warfare with coats being cut back and any form of headgear and equipment permitted. Rogers Rangers may have worn their distinctive green and Gage’s light infantry wore grey.

The essential white uniform of the French regular infantry is likely to have been similarly modified.

Soldiers carried muskets, bayonets, hatchets or tomahawks and knives. The French musket was of a smaller calibre to the British. It is unlikely that many rifled weapons were used. The standard battle issue for British soldiers was 24 rounds. Probably Howe required his soldiers to carry as many rounds as they could.

French camp at Fort Ticonderoga: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Winner of the Battle of Ticonderoga: the French drove back the British/American attack, inflicting heavy losses.

British Regiments at the Battle of Ticonderoga: 27th, 42nd (the Highland Regiment: Black Watch), 44th, 46th, 55th, 1st/ 60th, 4th/60th, Gage’s 80th Light Infantry, Roger’s Rangers and regiments from New York, Massachusetts, Rhode Island, Connecticut, New Jersey and Rhode Island.
27th: Later the Inniskilling Fusiliers and now the Royal Irish Regiment
42nd: The Royal Highland Regiment (the Black Watch)
44th: The Essex Regiment and now the Royal Anglian Regiment
46th: 2nd Bn, the Duke of Cornwall’s Light Infantry and now 1st Bn, the Light Infantry
55th: 2nd Bn, the Border Regiment and now 1st Bn, the King’s Own Royal Border Regiment
60th: The King’s Royal Rifle Corps and now 2nd Bn, the Royal Green Jackets
80th: disbanded

Map of the Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War: map by John Fawkes

Account of the Battle of Ticonderoga: The French fort of Ticonderoga lay at the southern end of Lake Champlain, part of the long inland waterway that was the main route for a British land invasion of French Canada. In June 1758 a force of British regular and American provincial troops from Massachusetts, New Hampshire and the other New England provinces, in all 15,000 men gathered at the head of Lake George. The nominal commander was General James Abercrombie, an elderly portly man raised to high command through political influence lacking military experience or ability. The true inspiration for the army was Brigadier Lord Howe. Howe understood the nature of warfare in America and worked hard to adapt the troops for forest operations.

General Abercromby’s force embarking for the attack on Fort Ticonderoga 8th July 1758 in the French and Indian War

The northern tip of Lake George was joined to the southern end of Lake Champlain by a 5 mile strip of river marked by rapids and morass. The French fort stood at the point where the river entered Lake Champlain. Moncalm’s regular French battalions were positioned at various points along the river, the regiment of Berry at the fort, the main party at the Saw Mills further south and an advanced party at the southern end of the portage that bypassed the rapids. Uncertain where to contest the British advance Montcalm ordered the Berry regiment to build a fortified abattis in front of the fort. On 5th July 1758 the British and American flotilla set sail up Lake George, Rogers Rangers and Gage’s light infantry leading.

Arriving at the northern end of Lake George, Howe, Rogers and Bradstreet landed to reconnoitre the French positions. A small French party had been watching the army from the Western bank of Lake George.

Black Watch, the 42nd Highlanders at the Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

In attempting to return to the main camp this force became involved in a fight with the British advanced parties. In the skirmish Howe was killed. The disastrous consequence of Howe’s death was that actual command now fell on the inadequate Abercrombie.

British attack at the Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Initially uncertain how to deal with the assault, Montcalm’s force withdrew behind the abattis constructed across the isthmus on which the fort lay. Montcalm set his whole force to strengthening the position, overnight building a near impenetrable thicket of branches and thorn. After an initial hesitation, Abercrombie resolved to attack, urged on by Bradstreet. Lieutenant Clarke, the army’s engineer was sent to reconnoitre the French position. Clarke advised that the abattis could be stormed by infantry assault.

Drummer of the French Royal Roussillon Regiment: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Behind the fortified line, now reinforced through the arrival of a force commanded by Levis, stood the French regiments of La Sarre, Languedoc, Berry, Royal Rousillon, La Reine, Bearn and Guienne.

Soon after 9am on 8th July the British and Americans began their frontal assault on the abbatis. No use was made of the strong British artillery. The attack continued throughout the day with additional attempts to pass the fort by boat. In spite of the intrepid efforts of the American provincial and the British regular troops the French held them back until finally Abercrombie drew his men off and the retreat began. The attacking troops suffered heavy casualties.

In the final stages of the assault the 42nd Highlanders launched from the reserve a particularly determined attack that came near to succeeding.

Montcalm understandably claimed that he had inflicted a crushing victory on the British.

Casualties at the Battle of Ticonderoga: The American provincials lost 350 killed and wounded. The British battalions lost 1,600 killed and wounded. The worst affected were the 42nd with 490 casualties, 44th and 46th with 200 each, 55th and 4/60th with 150, 1/60th and 27th with 100.

The French casualties were around 350 killed and wounded.

Follow-up to the Battle of Ticonderoga: Abercromby was reduced to a state of panic by his defeat and retreated to the southern end of Lake George. Fortunately some of his subordinates were made of sterner stuff, in particular Bradstreet and Forbes. In August 1758 Bradstreet marched to Fort Frontenac, captured and destroyed the fort and the French flotilla on Lake Ontario. In November Forbes took Fort DuQuesne, Braddock’s nemesis.
Abercromby was withdrawn and his position as commander in chief taken by General Amherst. The French victory deferred their loss of Canada by a year.

Officer and Sergeant of 42nd Black Watch: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

Anecdotes and traditions from the Battle of Ticonderoga:

    The 42nd is rich in tradition from the battle. Foremost is the account surrounding the death of the regiment’s major, Duncan Campbell of Inverawe. The 42nd was a Campbell regiment. All 5 officer casualties at Fontenoy in 1745 had been Campbells. At some time in the 1740s Inverawe had been involved in concealing a fugitive. When it turned out the man had murdered his cousin, Inverawe turned him out in breach of a promise he had made. The fugitive appeared in a dream to Inverawe and said “I will see you at Ticonderoga”. By 1758 Inverawe had served in the Black Watch for some 20 years and was the major. Only on his arrival in America did he discover the existence of Ticonderoga. The fugitive appeared again to Inverawe in a dream the night before the battle the bloodstained figure predicted his death. Inverawe was severely wounded in the battle and died at Fort Edward after his arm had been amputated.

Captain John Campbell: Battle of Ticonderoga on 8th July 1758 in the French and Indian War

References for the Battle of Ticonderoga:

  • Ticonderoga 1758 by Rene Chartrand, Osprey Publishing 2000.
  • Fort Ticonderoga: Key to a Continent by EP Hamilton.
  • Montcalm and Wolfe by Parkman Vol 1 MacMillan 1899
  • History of the British Army by Fortescue

The previous battle of the French and Indian War is General Braddock’s defeat in 1755 Part 11

The next battle of the French and Indian War is the Capture of Louisburg


Bradstreet captures Fort Frontenac

A few days after Abercromby's defeat at Ticonderoga, one of his young officers, Lieutenant Colonel John Bradstreet (c. 1711-1774), convinced the general to add a fourth part to the British Army's plan for the year. Bradstreet wanted to lead an attack on Fort Frontenac, an important French trading base located at the east end of Lake Ontario. The fort provided supplies to Fort Duquesne and other western forts, as well as to the Indians of the Ohio Country. It also served as a base for the French warships that patrolled Lake Ontario. Finally, the fort provided a vital communications link between Quebec and French settlements to the west.

In August, Bradstreet began moving up the Mohawk River with about five thousand of Abercromby's troops. To keep the French from learning about the mission, Bradstreet pretended that they were going to rebuild Fort Bull, a British fort that had been located at the Great Carrying Place—a spot where Indians carried their canoes between the Mohawk and Onondaga Rivers. He only revealed the true mission once the troops had arrived at the Great Carrying Place. Then his men continued across Lake Ontario by boat and landed near the French stronghold. Bradstreet was surprised that the fort offered very little resistance as his men moved their cannons into position for an assault on August 27. The French surrendered a few hours after the British began firing on the fort.

As it turned out, Fort Frontenac contained only about one hundred French troops, plus some women and children. The rest of the French forces had gone to help defend Fort Carillon against Abercromby's attack. But the fort was stuffed with valuable trade goods—including furs, food, clothing, weapons, and ammunition—that were intended to supply Fort Duquesne and the western Indians. Bradstreet and his men collected everything they could carry and destroyed the rest. They also took control of the French ships that had patrolled Lake Ontario. They allowed the French soldiers and their families to return to Montreal, with the agreement that they would arrange for the release of an equal number of British prisoners of war. When Brad-street returned from his successful mission, the ambitious young officer tried to convince Abercromby to push their advantage and attack the French forts at Niagara and Detroit. But the old general refused and allowed his troops to go home for the winter. In September, Pitt removed Abercromby from command and named Amherst the top British officer in North America.


4 thoughts on &ldquo French and Indian War &rdquo

You have not listed the Battle of the Thousand Island of Aug. 1760. The fall of Fort Lévis opened the upper St. Lawrence River to General Amherst’s army and led to the capitulation of Montreal in Sept. 1760. The Battle of the Thousand Island will be commemorated in Ogdensburg, New York July 18-18, 2010. Founder’s Day Weekend is hosting NY State’s final 250th anniversary commemoration of the French and Indian War.

Thanks for the info! Will add it to appropriate location(s).

I have attended a few events, Many moons ago, and want to get back into it. Interested in Rev War too.

Also why is the Battle of the Monoghelia aka “Braddocks Defeat” not listed. july 1755?

This defeat sent a shockwave throughout the empire at the time. It also showed the colonials that the Brits where not invinciable. Sewing the seeds for that lil revolt about 20 years latter.
Note: the battle occured even before the English declared war on the French and their Indian allies.


Podívejte se na video: Zapomenutá bitva 1758 - 260. výročí bitvy u Holic - Ostřetín 10. 6. 2018